Archive for Listopad, 2007

Objevte krásy české přírody

Po delší době jsem opět aktualizoval svoji galerii na webu www.krasyprirody.cz, ve které najdete téměř 100 nových fotografií. Prostřednictvím nich se můžete vypravit např. do Adršpašsko-Teplických skal, na Pravčickou bránu, k podzimním vodopádům Jizerských hor, a nebo si vychutnat atmosféru západu slunce na Kokořínsku.

Jaké LCD pro úpravu fotografií?

Stále váháte s nákupem LCD monitoru pro práci s fotografiemi či grafikou? Myslíte, že se elcédéčka v této oblasti ještě nevyrovnají klasickým monitorům? Ano, většina LCD monitorů masově prodávaných v e-shopech je vybavena mizerným panelem TN+film, který sice nabízí nízkou odezvu pro hraní her, ale na seriózní práci s grafikou skutečně nestačí. Tato elcédéčka často trpí nerovnoměrným podsvícením, špatným barevným podáním a jejich obraz se mění při pouhém pohybu hlavou. Je s podivem, jak často tlačí výrobci tyto panely i do nejnovějších širokoúhlých displejů s více než 20ti palci.

Vyznat se v nepřeberném množství LCD monitorů a najít optimální displej pro práci s grafikou tak není vůbec snadné. Rozhodně platí, že je třeba nekompromisně vybírat výhradně z displejů s panely S-IPS, S-PVA či MVA. Ty již nabízí pozorovací úhly srovnatelné s klasickým monitorem (většinou 178st. v horizontálním i vertikálním směru) a obvykle i výrazně lepší barevné podání. Kvalitní panel však ještě není zárukou dokonalého obrazu. Ten závisí také na samotné elektronice a „vyladěnosti“ displeje.

Absolutně nejlepší LCD monitory určené speciálně pro práci s grafikou také navíc ještě přidávají např. 10-ti nebo dokonce 14-ti bitovou gamma korekci. Tu naleznete  zatím jen u displejů od firem EIZO a NEC.

Moje doporučení 

Potřebujete-li tedy elcédéčko pro seriózní práci s grafikou, pak doporučuji zaměřit svoji pozornost především na tyto dvě značky. U EIZA neuděláte chybu s žádným z displejů (s výjimkou úplně nejlevnějšího modelu). Naopak u NECu je třeba pečlivě vybírat, a to pouze z vyšších řad displejů.

Z vlastní zkušenosti mohu pro úpravu fotografií doporučit displeje od EIZA. Jejich cena je sice vyšší, ale zato je skutečně podpořena kvalitou a navíc 5letou zárukou. Mým prvním z nich byl 17“ model  L568 (S-PVA, 10bit., 1000:1, 178st.), který jsem letos v létě vyměnil za 20“ S2000 s 14bitovou gamma korekcí a rozlišením 1600×1200, který mimo jiné vyhrál cenu jako nejlepší LCD monitor pro fotografy. Už před třemi lety jsem dělal přímé porovnání 17“ L568ky s kvalitním CRT monitorem Sony G420 a elcédéčko se mu po všech stránkách (s výjimkou odezvy) vyrovnalo, ne-li ho předčilo.

TIP na kvalitní grafické LCD monitory:

19“ EIZO S1961 cca 11 000 Kč

20“ EIZO S2031w za cca 14 000 Kč

20“ EIZO S2000 cca 21 000 Kč

Zkušenosti s Nikonem D80

Letos v létě jsem se rozhodl pořídit si nový desítimegový Nikon D80 a starší D50ku si nechat jako záložní tělo. Její cena je již mizivá, přesto jde o velmi kvalitní tělo, které nyní u Nikonu nemá nástupce. Modely D40 a D40x totiž v sobě již nemají motorek a tudíž jejich použití je omezeno pouze na objektivy s ultrazvukovým ostřením. Jaké jsou mé zkušenosti z přechodu z D50 na vyspělejší D80ku?

Propracovanější tělo

Nikon D80 je oproti D50ce výrazně vyspělejší foťák. Nabízí více možností (jako je např. lépe krokovatelné ISO, vyvážení bílé v kelvinech, podsvícený stavový displej, předsklopení zrcátka, přesnou indikaci nabití baterie v %, náhled hloubky ostrosti…) a jeho tělo je při obdobných rozměrech propracovanější, což znamená, že všechny důležité funkce máte na dosah prstu. Nemusíte tedy lézt do menu, pokud chcete přepínat mezi režimi ostření AF-S a AF-C či změnit typ měření světla. Pro pohodlnější nastavování parametrů navíc slouží dvě kolečka.

Obrovským krokem kupředu je především velikost hledáčku a LCD displej. Hledáček u D80ky je skutečně obrovský a navíc umožňuje zobrazení mřížky, která je neocenitelným pomocníkem např. při srovnávání horizontu. Perfektní je i 2,5″ LCD displej, který má u D80ky 230 tisíc pixelů a pozorovací úhly 170 stupňů. Oproti displeji u D50ky se tak obraz téměř nemění ani při pohledu ze stran. Rozdíl v kvalitě displeje je opravdu markantní.

Obrazová kvalita

Kvalita obrazu může být na první pohled a obzvlášť při porovnávání snímků 1:1 s D50kou trochu zklamáním, ale to se také dalo čekat. S vyšším rozlišením na obdobné ploše snímače došlo k nahuštění pixelů, což vede k většímu šumu. D80ka je proto vybavena silnou redukcí šumu, kterou však můžete nastavit ve třech krocích (low, normal, high), a nebo úplně vypnout. Snížení šumu je vždy na úkor mírné ztráty detailů. Pro srovnání D50ka měla jen minimální redukci šumu, kterou však nebylo možné nijak ovlivnit.

Při mém experimentování s různými nastaveními D80ky jsem dospěl k závěru, že optimální nastavení redukce šumu je na low, kdy dojde k rozumnému potlačení šumu při minimální ztrátě detailů. Úplně nejlepších výsledků jsem ale dosáhl až při fotografování do RAWu a provedením redukce šumu v Nikon Capture NX. Ten používá složitější algoritmy a tak při odšumění zůstává více detailů. Vždyť také samotný proces odšumění trvá i na výkonném počítači s procesorem Core2Duo a 2 GB RAM několik vteřin.

Vyplatí se fotit do RAWu 

Pokud budete fotit do RAWu, odšumovat až v počítači (byť i při využití dávkového zpracování) a fotografii zmenšíte např. na 3200 pixelů (na šířku), pak dostanete z D80ky lepší obrazový výstup s menším šumem i při porovnání 1:1 s téměř nešumějící D50kou. Není se tedy třeba znepokojovat, že by z D80ky lezly horší fotografie. Jen je třeba větší pozornost věnovat postprocessingu.

Dalším poznatkem z praxe je, že D80ka poměrně silně přexponovává. Vývojáři D80ky se nejspíš chtěli vyvarovat stínů, ve kterých by se mohl objevit šum. Nicméně to lze poměrně snadno vyřešit úpravou EV o -0,7 až -1. Stojí za to také přenastavit měření světla z matrixového na celoplošné se zdůrazněným středem. Matrixové měření totiž u D80ky podle mých zkušeností pracuje poměrně nevyzpytatelně.

Podstatnou výhodou D80ky je možnost nastavovení citlivosti po jemných krocích (ISO 100, 160, 200, 250, 320, 400, 500, 640, 800, 1000, 1250, 1600…), zatímco u D50ky jste si museli vystačit s ISO 200, 400, 800 a 1600, byť šum se začal znatelněji projevovat až na ISO 800. Narozdíl od D50ky je zde ale šum méně barevný a spíše připomíná kinofilmové zrno. Další výhodou ve prospěch D80ky je možnost focení RAWu a zároveň do JPEGu s možností nastavení stupně komprese JPEGu ve třech úrovních a také jedenáctibodový autofocus. Naopak za nevýhodu u D80ky lze považovat synchronizaci s bleskem při čase maximálně 1/200, zatímco u modelu D50 lze nastavit až 1/500.

Závěr

Přestože se výrobci digitálních foťáků neustále honí za megapixely, hlavní výhodou D80ky není ani tak 10megové rozlišení (které je na úkor mírného zvýšení šumu), ale především obrovský hledaček, perfektní displej a kvalitní provedení těla, díky kterému máte všechny funkce na dosah prstu.

Těžký život fotografů

Fotograf má opravdu někdy těžký život. O tom se sami můžete přesvědčit na téměr stovce fotografiích na ruském serveru ziza.ru.

Tipy a triky pro digitální fotografy

Baví vás fotografování a chtěli byste se v něm zdokonalit? Pak by vás stejně jako mne mohl zaujmout anglicky psaný blog Digital Photography School, který pravidelně přináší užitečné fotografické tipy a triky.

Kam vyrazit v Praze?

Nevíte co s načatým víkendovým odpolednem? Vyrazte na procházku do Prahy. Inspiraci najdete v mém novém turistickém průvodci na adrese kamvpraze.info, který vás provede po nejkouzelnějších místech a zákoutích stověžaté Prahy.

Na více než 100 fotografiích si můžete prohlédnout nejhezčí památky, odpočinout si v nejkrásnějších zahradách, či vystoupat na vyhlídková místa s monumentálními pohledy na Prahu…

Můj Miranda Pack

(Miranda Pack aktualizován 28.11.2010) Dnes už téměř každý z nás používá pro rychlou komunikaci s přáteli či kolegy jeden z mnoha internetových „kecálků“. Výběr je skutečně široký, přesto i nadále zůstávám u osvědčeného ICQ a Mirandy, která je velmi malá, přehledná a přitom prostřednictvím plug-inů ji lze doplnit o velmi pokročilé funkce.

Pokud nechcete ztrácet čas vybíráním a laděním pluginů, můžete si stáhnout můj Miranda pack postavený na osvědčené Mirandě 0.9.11 lokalizované do češtiny s decentními ikonami, která je doplněna o několik užitečných pluginů. Mezi nejzajímavější z nich patří:

History++ 1.5.1.2 – Luxusní historie zpráv s možností rychlého fulltextového prohledávání a filtrování zpráv podle nejrůznějších kritérií. Nechybí ani možnost zaheslování rozhovorů u všech, a nebo jen vybraných kontaktů, či možnost exportu do několika formátů.

HistoryStats 0.1.5.3  – Na základě historie zpráv vytváří velmi zajímavé statistiky. Dozvíte se z ní např. jaká slova používáte nejčastěji, s kým nejvíce komunikujete a v jakých denních hodinách. Nabízí široké možnosti nastavení a přehledný grafických výstup.

mToolTip 0.0.1.6  – Po najetí myši na kontakt zobrazí souhrnné informace. Rychle se dozvíte např., kdy se uživatel přihlásil na icq, jaký klient používá, kdy má narozeniny a jaká byla poslední zpráva, kterou jste si napsali.

NewEventNotify 0.2.2.3 + PopUp Plus 2.1.0.7 – Díky kombinaci těchto dvou plug-inů vám budou nové příchozí zprávy vyskakovat přímo na vaši pracovní plochu a vy tak okamžitě budete mít přehled o tom, co vám druhá strana píše.

Celý pack si můžete stáhnout zde (4,33 MB). Po spuštění je třeba naimportovat ikony z Icons/icons.dll.

Klikněte na screenshot pro jeho zobrazení v plné velikosti.

Tip na výlet: Vyhlídka Máj

Jeden z nejkrásnějších výhledů na Vltavu se vám naskytne z vyhlídky Máj, kterou najdete nad bývalými Svatojánskými proudy, jen několik desítek kilometrů za Prahou. Řeka se v těchto místech stáčí do tvaru podkovy, a vytváří tak doslova fascinující přírodní scenérii.

Více v mém článku pro iDNES.cz

Jak obnovit smazané soubory?

Smazali jste si omylem důležité soubory a výsledek několikadenní práce je rázem fuč? Nepropadejte panice, protože při včasné reakci lze vše snadno a spolehlivě obnovit!

Ve skutečnosti totiž smazané soubory nejsou okamžitě fyzicky odstraněny, ale dojde jen k upravení jejich hlavičky. Zároveň se místo, které zabíral původní soubor, označí jako volné. Smazaný soubor tedy zůstává na disku až do té doby, než je přepsán novými daty. A dokud se tak nestane, lze veškeré odstraněné soubory pomocí speciálních nástrojů poměrně spolehlivě obnovit.

Jeden z osvědčených bezplatných programů, které to dokážou, nese jméno Recuva. Po jeho spuštění je třeba vybrat jednotku pevného disku a program po chvíli vyhledá všechny smazané soubory a u každého napíše, jaká je šance na jeho obnovení. Pak už jen stačí vybrat požadované soubory a kliknout na tlačítko Recover, které uloží obnovené soubory do vámi zvolené složky.

Jaké používám objektivy?

Pokud už nějakou dobu fotíte digitální zrcadlovkou, určitě mi dáte za pravdu, že mnohem víc než samotné tělo se na výsledné kvalitě snímků podílí objektivy. Cena kvalitních objektivů se často může přiblížit a někdy dokonce i výrazně překonat cenu samotného těla. Na druhou stranu kvalitní objektivy vám budou dobře sloužit léta, a to i s novějšími těly. Rozhodně jentak morálně nezestárnou. Proto také doporučuji do začátku raději koupit horší tělo a kvalitní objektiv než naopak.

Základní objektiv

Sám jsem začínal u setového objektivu Nikkor 18-55 f3,5-5,6, který měl i přes levné mechanické provedení velmi slušnou obrazovou kvalitu, a to obzvlášť vzhledem ke své ceně. Už po pár měsících mě však začal omezovat jeho rozsah a tak jsem se začal rozhodovat mezi tolik vychvalovaným Nikkorem 18-70 f3,5-4,5 a Sigmou 17-70 f2,8-4,5. Nakonec možná překvapivě zvítězila Sigma, a to jen proto, že nabídla pseudomakro 1:2, které se přecijen na cestách hodí a člověk se nemusí hned trápit s výměnou objektivů. Výhodou je i o malinko širší záběr a díky průměru objektivu 72 oproti 67 mm také o něco menší vinětace na obou koncích. Naopak Nikkor 18-70 mi připadá o malinko ostřejší. Začátek Sigmy na f2,8 na širokém ohnisku nelze považovat za výhodu, neboť ostrost je zde téměř nepoužitelná.

K Sigmě často používám polarizační filtr, bez kterého se žádný krajinář neobejde. Po negativní zkušenosti s nejlevnějším Kenkem jsem zvolil zlatou střední cestu, kterou je Marumi 72 DHG (k zakoupení na Fotoškoda za cca 2000 Kč), který příjemně překvapil. Je velmi tenký, takže nevinětuje ani na širokém ohnisku a navíc má poměrně malý barevný posun. Za ty peníze rozhodně dobrá volba.

Teleobjektiv

Nějakou dobu jsem fotil s legendárním Nikkorem 70-210 f4,5-5,6 ještě z dob kinofilmu. Tento objektiv rozhodně nepatří mezi nejmenší a nejlehčí, zato se ale odvděčí kvalitní kresbou a bytelným zpracováním. Jeho jedinou nevýhodou bylo poměrně pomalé ostření, které se razantně zlepšilo až s novější verzí 70-210 f4,5-5,6 D. Ta je také v bazarech patřičně cenově ohodnocena, protože se jedná o jeden z nejlepších teleobjektivů v tomto rozsahu, pominu-li vysoce světelné teleobjektivy.

Nakonec jsem ale tento objektiv byl nucen vyměnit za moderní Nikkor 55-200 f4-5,6 VR, který sice na první pohled vypadá velmi levně, ale velmi příjemně překvapí vyváženou obrazovou kvalitou a hlavně perfektní ostrostí. Navíc je vybaven stabilizátorem obrazu a rychlejším ultrazvukovým ostřením. Přemýšlel jsem i o téměř dvakrát tak dražším Nikkoru 70-300 VR, od kterého mne však nakonec odradila poměrně velká aberace. Časem ho stejně plánuji vyměnit za světelnější teleobjektiv jako je např. Nikkor 80-200 f2,8.

Makroobjektiv

Asi úplně největší radost mi udělala koupě jednoho z nejlepších makroobjektivů v cenové třídě do 15 000 Kč, kterým je mnohokrát oceněný Tamron 90 f2,8 Di SP macro. Jedná se opravdu o skvělý makroobjektiv s poměrem zobrazení 1:1, který mne překvapil doslova excelentní obrazovou kvalitou. Jeho ostrost lze bez přehánění srovnávat se špičkovými profesionálními objektivy za desítky tisíc. Už na plnou díru nabízí velmi slušnou ostrost a od f3,2 je dokonale ostrý. Objektiv velmi často používám nejen na makro, ale i na focení portrétů. Má totiž i celkem pěkný bokeh. Dokonce jsem po jeho koupi prodal oblíbený Nikkor 50 f1,8, který jsem úplně přestal používat.

Next »